Chci to… do Berlína, do Berlína! holka nadšeně poskočila, až kamínky navezené na umělou pláž zavrzaly jak vzteklé zuby. Chceš to do Berlína?! Akorát tak do prdele, opáčil chlápek a dlouze se na ni podíval. Ne, do zadku, ne to je prostě no go, sorry, zasmála se holka. Nebo tys to myslel jinak? No, myslel, řekl pomalu chlápek a zadíval se na vodu. Víš, že je tady místama hloubka až dvacet sedm metrů? Než z toho ty kokoti udělali povrchovej důl, byla tady malá vesnice, kostelík a hřbitov. No a znáš komouše. Teda ty je neznáš, protože když mě v osmdesátým devátým bylo dvacet dva, tobě bylo mínus jedna svíčka na dortu, ale prostě, byli to nejen sráči, ale i pitomci. Takže zdevastovanej opuštěnej kostel sotva stál na nohou a starý německý hroby byly zarostlý a zpustlý, z náhrobků si místní burani v okolních vesnicích udělali skalky a chodníčky k baráku. No a když tady vykutali poslední zbytky toho hnusnýho hnědýho uhlí, který hoří hůř, než uniforma nočního hlídače nacucaná zvětralým pivem a potem, začali to zalejvat vodou. Že tady bude rekreační oblast. Naštěstí podělali i tohle, takže vybudovali pár parkovišť a pár pomatených sezení a laviček a tím to zhaslo. Aspoň se sem nesere celý tohle prokletý město. Vtip je ale v tom, že dole, tam v tý tmě a zimě, jsou ty hroby. A v těch dírách, hrobech bez náhrobků, se mele voda a jednou za čas si tak v tý studený vodě slečinka plave prsa, až jí bradavky trčí jak knoflíky na starým rádiu a najednou lup! a jemný šplouchnutí a kousek před ní se vynoří floating dead. Slečinka v lepším případě zaječí a začne polykat vodu, v horším scénáři paninku rovnou klepne a pak se tady za pár dní na hladině vznáší takovej velkej bledej a divnej plovák a ona je to paní radová v jednodílných plavkách starorůžového tónu, kterou manžel už asi tři dny postrádá, protože měla zavařovat ty hromady zatracených meruněk, co jim přivezla tchyně. Takže manžel, který si myslel, že nic horšího, než hejna octomilek na pomalu hnijících meruňkách v kuchyni už nemůže být, najednou zjišťuje, že může a že to je kurevsky blízko.
Fuj, řekla holka, Fuj, fuj, fuj.
Dobře, hezky sis to v hlavě napsal, ale jak jsi to teda předtím myslel? Jako že místo do Berlína poletíme akorát tak do prdele. Jaks to myslel?!
Hádej, řekl chlápek. Ty slova a pocity jsou na konci textu, co jsem ti právě vyprávěl.
A holka si to chvíli promítala, pak posmutněla a tiše řekla, já vím. Já vím, že to takhle dál nejde.
Jo, řekl chlápek cizím hlasem, mě už to no future for love taky dost sere. Ale co mám kurva dělat…
