Někdy v tom
Šumu topení
Tikání hodin
Hrkání lednice
Skřípotu větráku
Mumlavém šepotu
A tichých krocích dávno mrtvých
Uslyším vlastní srdce
A leknu se
Pořád na něj zapomínám
Říkat mu
Ještě vydrž
Brzy začnu
Dám se dohromady
Pustím se do toho
Už to cítím v kostech
A na zpocené kůži
Bledé po zimě
Ještě vydrž
Věř mi!
Jen zakolísá
Zpomalí a pak zrychlí jak holka
S nohama u sebe běžící naproti malé smrti
Dívá se široce do očí
A pak jen bezvládně šeptne
Nemůžu hýbat
Ani mluvit
A srdce stejně tak
Nic neříká jen
Křičí
A tepe
Protože
Přes to všechno
Mě k smrti miluje