Grétko

2019-03-27; 00.09 – neboj, řeknu ti to jednou větou:

Nebe na Děčínem je někdy po ránu modrý jak oční víčka prodavačky z drogerie před mostem: „Copak hledáte, mladý muži, prezervativy máme u kasy…“ je to snad nějaká vědma, kterou komouši zavřeli do krámu s vůní jeleních mýdel a blýskavého toaletního papíru, když ví, ví po pár minutách zpoceného domněle nenápadného hledání: „… a nejste na to ještě nějak mladej? – je mi už šestnáct…“ vynerveně zapomenu, že mám přece svoji hrdost a autority rozhodně neuznávám, vzápětí se ke zpocenýmu čelu přidá rudý obličej, ty vole Gréto, Grétko moje, kurva, na tohle nás nikdo nepřipravil, ve škole tak kapitola v biologii, to si nastudujte doma, doma to začalo v druhý třídě, kdy deváťáci prej říkali, že chlap načúrá ženský do dirky, teda do čárky, jak mi ji tenkrát ukázala kamarádka, a když chtěla vidět toho mýho, zdrhnul jsem – bylo mi devět a možná od té doby utíkám od holek pořád – no a ta ženská pak má někde v břiše dítě, a to se pak ale musí vyříznout… fuj!, „mami, jak to teda – no víš, zvířátka taky… ale já nechci zvířátka, já chci lidi, jak to dělaj lidi!“, nedozvěděl jsem se, nesoustředil se na cestu, zakopl a děsně se praštil do kolene a bylo mi rázem jedno, jak co kdo dělá, bolest někdy přehluší touhy a jindy zase šílená touha přetne všechny dráhy bolesti, a všechny ty cesty, které už stejně dlouho nikam nevedly a tak zase stojíš na začátku, napřahuješ nohu a touhu k prvnímu kroku, jasně, znáš ty kecy, i cesta na tisíc mil začíná prvním krokem a láska hory přenáší – kdyby jen jednou, jedinkrát přenesla tebe ke mně, abys potom zase stejně s úsměvem řekla „a budeš na mě takhle jako pořád ležet?“, jen chvíli potom, co jsme poslouchali, jestli stará babička spící vedle opravdu spí a vyskočil jsem a uklouzl po láhvi silného vína, pár kapek náhle na podlaze, stejně jako krve před chvílí, oči jsi tehdy měla šedý modrý zelený a teď mění barvy jak moře, ale jinak je to všechno stejný a ty bys pak po růžový a modrý noci konečně viděla to nebe, nebe nad Děčínem, a já bych udělal ten první krok do neznáma, mlčky a okamžitě a byl zase jednou, na strašně krátkou a silnou chvíli šťastnej – protože delší dobu tu sílu duše neunese – a cítil, jak se něco chce prorvat ven, ukázat, kdo doopravdy jsem a co ve mě je a nebál bych se, že to poznáš a odejdeš nebo utečeš navždy, protože jen jednou, jednou tě mít je za všechny zmařený nebo dávno zapomenutý touhy, má milá, krásná, krátkovlasá, hubená a milovaná, Grétko.