Heat I
Naproti na náspu se zkroutily koleje a sousedka věší prádlo v negližé, dole ve sklepě plandá zbytek roztřepenýho lana po sousedovi, co si myslel, že má rakovinu, ale byl natolik slušnej, že se pověsil v chladu a dosahu havranů, kdovíjak by to dopadlo, kdyby se držel půdní klasiky. Lidi by se měli zabíjet v zimě, povídala sousedka zdola, když se to zjistilo, protože měla pocit, že má pořád málo pálivou polívku, lidi by se měli zabíjet v zimě a neskákat pod vlaky, když už teda. Jak k tomu přijdu třeba já, když ráno jedu na tržnici a nějaká nána pitomá zamilovaná nebo nějakej marod na hlavu hupne pod vlak a pak zase píšou Český drahý – haha, to říkával můj dědek, Český drahý, on byl mašinfíra – střet s osobou. Ach jo. Měli by na to udělat nějaký jámy takový jako třeba. Dneska máte na všechno nějaký přístroje bez těch vašich chytrejch telefonů byste byli úplně vyřízený a když se chcete zabít, jste bezradný jako koťátka. Jejdamane, co já se jich natopila! Vždycky když měl dědek noční, on to špatně nesl. A jednou se mnou dva dny nemluvil, přišel ráno, bylo to v listopadu, už byla zima jak v morně – to je hladomorna, jestli nevíte – a povídá, ty jsi netopila? No já přišla chvíli před ním, protože jsem v noci byla u Pepíčka, to byl můj milej, a i když dědka jsem taky měla moc ráda, ale Pepíček šukal jak pes urvanej z řetězu. No, takže doma byla zima, a já abych to zachránila, byla jsem vtipná a povídám, ale topila, topila, podívej, ještě jim z kyblíku koukaj pacinky. Ale dědek se na mě smutně podíval, ani si nedal kafe a šel spát. Byla jsem z toho malinko rozhozená, ale pak jsem si šla vymáchat kalhotky a naložit fazole na polívku na večeři a když se dědek večer probudil, už zase všechno bylo dobrý. Akorát pak celou noc hrozně prděl, protože ty fazole byly namočený moc krátce.
Ale to jsem úplně odbočila, co. Jak jsem říkala, měli by na to udělat nějaký jámy takový jako třeba. Nahoře by se kdo by chtěl zapsal a hupnul dolů a bylo by po něm a nikoho by tím nerušil a tak. Dole by mohly bejt takový pichláky, to jsem viděla na počítači, když u nás byl vnuk a hrál nějakou starou hru, říkal, že to je pravěk, ale jmenovalo se to nějak jako Princ of Persia a to přece není pravěk, že jo. Ty mladý dneska, nic nevědí. A taky by se pořád zabíjeli, protože kluk chce bejt holka a holka zase chce bejt kluk a pořád je něco trápí a nevědí coby. Jako já jim to nepřeju, ale co povídala matka moje, těsně po válce chodily v Německu ženský s chlapama za kus chleba a tady se prcalo za silonky od Američanů. Ale na druhou stranu, abychom si rozuměli, já je chápu. Tohle je divnej svět. Jako kdyby nic nebylo jistý. Jako kdybychom my starý najednou taky nevěděli co se sebou. Ani ty koťata se nesměj topit už dneska. Divnej svět.
Naproti na náspu se zkroutily koleje a sousedka věší prádlo v negližé, dívám se na ni a říkám si, jaká bude v posteli. Na pupku má mastnej flek, je po obědě, asi se jí nechtělo převlíkat. Její manžel je hubenej řidič nočního autobusu na periferie města, a když mu cestou z hospody chcete ukázat jízdenku v mobilu a čtečka to zase nebere, jen zavrčí, jděte, mě to nezajímá, já už chci bejt doma. Holka naproti na sedačce se zasměje a šeptne, jo, to je on a pak si u domovních dveří řeknete dobrou noc a ty jdeš nahoru a ona zůstane dole. Dole se věší sousedi a nahoře buší déšť do rezavých plechů kdysi zelené střechy.
Naproti na náspu se zkroutily koleje, ale rychlík z Liberce – srandovní vlak, co vypadá jak lokálka z nějakého zábavního parku – ale rychlík z Liberce to přeletí aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml, ale to možná bude tím, že to s lidma takhle mlátilo celou cestu a tak jim to ani nepřijde. Jen jeden chlápek zvedne oči od knihy a nahlas řekne: Jedeme ještě vůbec po kolejích? a jedna paní se uchechtne, ale pak jí je trapně, protože ostatní mlčí a tak se na pána významně zle dívá. Jenomže pán si čte a vlak i paní je mu úplně u prdele.
Naproti na náspu sedí chlápek a balí si jednou rukou cigáro. Chtělo by se říct, že je to frajeřina, ale jemu nic jiného nezbývá, buď si kupovat hnusné průmyslové krabičky cigár nebo si balit a to jednu rukou, protože druhou mu fikla noční Vindobona, když se po odpolední šichtě ožral a šel za kurvama do Grandu naproti nádraží, kde dělal manipuláka na zavazadlech a když zjistil, že mu nějaká z těch kurev ukradla peníze a doklady a klíče, šel se vyspat do kumbálu na noční. Jenomže byl nalitej jak cuketa a tak se zamotal a fíra ho sice viděl, ale taky viděl, že týpek má oranžový hadry a je od fochu, tak nebrzdil. No, jenomže týpek uklouznul a od té doby si honí péro levačkou.
Naproti jsou koleje a silniční most, výpadovka na Liberec, protože komunisti byli kokoti fakt legendární a tak nám most postavili mezi barákama uprostřed města. Sousedi z krajního baráku kdyby na balkóně grilovali, mohli by prodávat buřty rovnou do okýnek.
A protože nahoře pod Kvádrbergem je nemocnice, a je fakt kurevský vedro, každou chvíli to v pokoji na stropě modře zabliká, protože buď někde hoří nebo lidi z toho vedra padají jak mouchy, co je líznul plamen svíčky, kterou dávám na stůl, když přijde holka a k tomu gin tonic a citron a led. Všechno strašně rychle roztaje. Ona taky.
