Houpe se podlaha kuchyně
praská jak stará deska
Nedělní oběd u tchýně
a moje žena hezká

Houpe se se mnou podlaha
prsty se ještě třesou
ráno vstát – velká odvaha
ještě mě nevynesou

Ještě mě nevynesou, ještě mě nevyhodí – co všechno lidi snesou, než vrchnost z oken shodí
Než vrchnost z oken hodí pár ohlodaných kostí – z vychrtlých psů se zrodí vzteklina přítomnosti
Ten křik zní jako vytí a někde duní kroky – člověk, když nemá zbytí, počítá dny a roky
Kolik ti zbývá času a co jsi zatím prožil – kdo zpívá, drží basu, kdo vlije radost do žil

Houpe se podlaha pokoje
prsty se ještě třesou
Nikdy se nevzdám bez boje
ještě mě nevynesou