Lorenz už tenkrát byl starý muž, hodně starý muž. Svoje si prožil, a když táhl kárku s kradeným dřívím ven z lesa, mumlal si kletby tak německé, jak schody zakopané do hory.
Nikdy nic nenapsal – ale kdyby ano, klel by ještě hůř. Mohl bych být jeho pravnuk, ale nekleji. Píši, jsem zticha.
Přeložit to jde blbě, jako šlo dřevo Lorenzovi ke stáru, ale nakonec, proč ne. Obojí hoří stejně.
