zasekaný v čase
křoví vzpomínek
zhoustlé bolestí
nesměle probleskuje
jak lámající se vlny
hřejivá pěna radosti
nebo snad
koupeš se
dusíš se
křičíš v oněmění
drž hubu kurva
říkám si marně
dere se to ven
překotně
když se protrhneš
studeným deštěm
jak závoj
přilepená ke mně
neservu tě
ani když odejdu
mlčky
a dole jen teče řeka
hučí koleje
buší dlažba
všichni spí
jen ty ne
jen ty ne