Poněkud hloupý, jak by řekla Marie, nebo spíš fak hodně pitomej nápad, tyhlety hry a soutěže, pomyslel si Franta a podrbal se na bradě – měl bych se voholit, sakra, pátek pozejtří, vyrazím někam, aby to zas nebylo jako když metromani táhnou z noční.
Metromani – tohleto divný jméno. Od té doby, co taxíky jezdí v opuštěných tunelech metra, mají jejich řidiči tyhle divný jména. Metromani… Tak proč by ne, že jo, jezdí jak metro, ve tmě a pod zemí a dost rychle, někdy až moc. Jako tenkrát, jak pak týpci s jako dost černým humorem psali, že tahle jízda je asi v Háji, když jeden to jeden epidot taxíkovej tak rozmastil, až vylítnul z tunelu a rozmáznul mašinu o zbytky betonový zdi, která pak rázem byla ještě víc počmáraná než předtím. A byl to směr Háje, což dřív byla konečná stanice nebo co, když ještě Město někde končilo. Blbý bylo, že tam jeli i nějaký děti a znáte to, jak někde hrajou děti nebo štěňátka je to v … háji, hehe. Ostatně, proto taky většina pitomců pořád volí toho Vogona s tím jeho poskokem, co vypadá jak rozbitej android. Ne, fak nemyslím softvér těch pitomejch telefonů, co vypálily mozky jedný generaci. Myslím humanoidního robota, pokud teda chápete ty slova. To je jedno, stejně to jednou rupne. A reklama s dětma a štěňátkama prostě funguje.
No, jo, jasně, máte pocit, že jsem ztratil nit, ale nene. Já mám akorát rozbíhavý myšlení, to géniové mívají. No jo, šklebte se, chytrolíni. Až to jednou fak prdne, bude všechno jedno. Blbý, je že mám rozbíhavý nejen myšlení, ale i kredity. Možná je to i tím, že mám i rozbíhavý ženský, měl bych si možná dávat majzla, když nějaký nevadí, že nevoholenej škrábu a po noci venku jsem přece jen trochu cejtit, že jí jde jen o ty moje kredity. Nojo, nojo … asi jo.
No každopádně, když začaly tyhle soutěže a vtípky a fejkový akce, byl to poprvý pěknej průser. Bylo to teda dokonale vymyšlený a zorganizovaný, mediální akce největší od Prvních voleb. Akorát to dost lidí vodskákalo, no. Vy si to nepamatujete? Co nemáte strčený do konektoru, to v hlavě nemáte, co?
KONEC SVĚTA byla asi největší celosvětová šou, to jako jo. Kdybych byl cynik – což jsem, ale nepřiznám to ani v posteli – řeknu, že to byla taky nejdražší a mediálně nejslavnější suicide akce.
Hele jo, možná to byl plán. Kolonizace Měsíce se Amíkům posrala, Rusákům očistná válka taky nevyšla a fakt nebylo co žrát. A mraky lidí se valily sem a tam a topily se v mořích nebo je postříleli žoldáci, co se nechali najmout neziskovkama, samozřejmě jen když bylo stopro jistý, že nikde žádnej sledovací info dron nebo agent ve vlastních řadách, že jo. Jasně, že i tohle se podělalo. Vždycky se všechno podělá. I ten konec světa se zatím vždycky podělal a pořád to tady tak nějak funguje.
Každopádně, KONEC SVĚTA byl průser jak díra v gumový rukavici, když místo lochu vezmete prospěšný práce ve špitále pro ty parchanty z venku.
Nápad výbornej. Ale jak se kurva mohlo stát, že z toho vysílání, z jako přímýho přenosu, vypadly ty povinný info vsuvky o tom, že to je jen hra, že to není doopravdy?! Říkalo se pak, že to byla akce těch týpků, co nežerou maso, nakonec ani nic vod zvířat a nesnáší konzum jako celkově, že chtěli z toho přímýho vysílání vyhodit reklamní bloky na žrádlo, kosmetiku, politiku a podobný kraviny, jako pomstu těm kápům kapitalismu, jenomže ty reklamní bloky byly provázaný s těma varovnejma hláškama. A to nikdo z nich nevěděl. Ale možná i tohle byla zase jen mlha, dokonalá mlha, šedej zákal šedý kůry mozkový.
Takže celým světem online a v přímým přenosu běžela úžasná šou, že je úplnej konec světa, že to bouchlo a zbývá nám tak hodina nebo půlden, podle toho, na který části týhle koule se rovna nacházíme. A celý to znělo doopravdy, jak řev ženský při těžkým porodu, jak smrtelný chroptění při … nojo, nojo, sorry, někdy sem lehce tyjátrální, to sou ty roky studíí na umělejch uměleckejch školách.
Zkrátka, všichni slyšeli jen, že je konec. Úplnej. Konec, ende, šlus.
Ale samozřejmě, že to okamžitě slyšeli i šéfové toho všeho. Jenomže, ani jeden z nich nemohl – protože kurvafix ty roky předtím připosranej ani nechtěl – rozhodnout a stopnout to sám. Takže než se v přetížený síti propojily autority a vydaly ověřený rozkazy, a pak zase, než se podařilo se dostat do Centra … bylo to úplně v hajzlu.
Lidi reagovali různě. Podle nátury, národa, nálady, nápadu…
Někdo objel nejbližší a řekl jim, že je má rád – tahle pasáž mě dycky dojme – a čekal. Jinej vzal bouchačku a šel si to vyřídit, s kýmkoliv, koho měl roky plný zuby, ale nejčastěji s těma hajzlama z Velkýho Úřadu. Jinej zase vyrazil ven a jak šílenej obrážel byty, kde nebylo zabedníno a kde je nějaká ženská, aby si aspoň na konci pořádně užil, což některejm teda fakt vyšlo. Dokonce jsou z toho prej i nějaký manželství. Jenomže. Hlavně jsou z toho průsery. Teda, byly. Protože úplně nejvíc lidí si řeklo, že se na to můžou vysrat. Lidi, který se dřeli jak pitomci kvůli rodině. Lidi, který hákovali, protože tak nějak byli navyklí z dřívějška. Lidi, který dělali od rána do večera a vlastně už nevěděli proč. Takže tyhle lidi si buď – když měli povolení, což neměl skoro nikdo, jen fízlové, nebo měli schovaný bouchačky ještě od Velkýho Zákazu Všeho – prostě sedli na postel, kraj balkónu, zeď nad silnicí, prostě kde zrovna byli – a prohnali si hlavu kulkou. Nebo kulku hlavou, já teda nevím, co vy, ale nikdy nevím, co je správně. Každopádně, neproletěla hlava kulkou, ale kulka proletěla hlavou, což teď a tady zní možná vtipně, ale znamená to dycky jen jedno – velkej konec.
Tadytěch ale bylo nejmíň. Vždyť jsem to říkal, fízlů je pořád dost, ale ne zas tolik. Každopádně – já furt říkám každopádně, co? – dlouho po týhle šou nejezdily vlaky. Automaty jo, ale jen pár jich nevykolejilo, když pod ně naskákalo takovejch lidí. A ty, co pořád říděj chlápci vepředu, strojevedoucí nebo snad strojvedoucí, říkával můj děda, dlouho stály. Ne že by i tihle chlápci sami sebe zabili. Oni se prostě zvencli. No zkuste vydržet, když vám najednou pod vlak začnou padat lidi jak omítka ze starýho baráku. A plný řeky toho byly. A na stromech jak nějaký divný velký plody. Smrdělo to, protože to šlo lidma napříč, zabíjeli se chytrý i pitomý, hezký i vošklivý, samotáři, osamocení i celý rodiny, intelektuálové i popeláři a uklízeči, právě.
Tak tohle byla ta úžasná a skvělá šou o konci světa. Průser jak vrata. Vrata. To dřív byly takový velký dveře, jako port, ale dovopravdy, ne virtuálně. Kurva tohle je divnej svět.
No, takže to byl opravdu vážný problém, jak říkali ve skaj vizi. Sky-vize, nebe-vize jak chcete, stejně tam jen kecaj a blbnou lidi.
Ale co byste čekali, za pár let se to stejně rozjelo znova. Tentokrát už si to ohlídali, takže se odpravilo jen pár labilů a jinak dobrý jako. Hra úžasná, týmy vítězily, lidi si pomáhali, sem tam nějaký to rabování a jako zabití omylem, ale to se tak nějak čekalo.
A pak se to rozjelo zase. A zase. A jelo to dlouhý roky, dokud to lidi bavilo. Víte co, lidi jsou vcelku většinou primitivové. A nemyslím tím jako kmeny v džungli. Myslím vidláky, redneky, tupouny a paka. Ale nakonec to přestalo bavit i je. A mě taky… Hergot, proč to musí mít minimálně sedm tisíc znaků, já snad do toho svýho postapo výkladu vkopíruju nějaký návody k použití nebo Vogonův pomalý projev o rychlém pokroku. Kurvadrát. Hele, slovo kurvadrát to podtrhne červeně, ale kurva a drát s mezerou to bere jako dvě dobrá slova. Inu, nikdy nespojuj kurvu s drátem.
Ale. Zpátky k meritu věci. To sem někde slyšel a zní to kurevsky dobře. Takže. Nikdo neví, jestli první šou byl plán nebo omyl, každopádně to vypadá, že ještě máme šanci. Lidi jako. Ne my tady, když vy sedíte a čučíte na mě a já si tady plácám hemisféry.
Ale proč se pořád dál pořádaj tyhlety šou a soutěže mi jasný neni. Dyk musí po tom prvním průseru bejt každýmu jasný, že už na to nikdo neskočí. Že svět zkrátka neskončí. Asi v tom jsou zase jen prachy za reklamu. Dyk řekněte sami, byli byste tak pitomí, abyste tomu uvěřili? Po tolikátý?!
Jako před chvílí, zase. Proto vo tom tady taky celou dobu blábolim, že jo. „Konec světa, tentokrát doopravdy!“ Ježkovy koule! To se fakt nedá! Copak si myslej, že už jsou lidi úplně, ale úplně vymletý? Hele, kolik je? Ale ne, kolik je tobě, ty káčo, kolik je hodin… No prosim. Už je čas, podle nich. Šašci. Nic se neděje. Venku je ticho, lampy svítěj, všechno oukej! Teda, to ticho je trochu divný… Ale jak říkám lampy svítěj, sítě fungujou… kurva, do prdele, kurva. Zdá se mi to, nebo zhasínaj hvězdy?
Napsáno za 90 last minut do půlnoční uzavírky soutěže na téma „Poslední den na Zemi“, dopsáno 7. ledna 2020 před půlnocí, dva měsíce před tím, než se všechno posralo.
Což ale nijak neomlouvá Knihy Dobrovský, ze kterých mi ani po třech zdvořilých dotazech nebyly schopny poslat cože to tedy ta odborná komise vybrala za díla (fakt jsem si to chtěl přečíst), kurva už.
Proč si lidi myslí, že když někdo dělá byznys s knihami, je to jiný než prodávat řezaný uzeniny? Bible je jen navoněný jízdní řád. Přesně. Jasně. Těsně a krásně.
