„Kdo je ten muž vysoko na skále za domem?
Nechystá se snad…!“
„Ach prosím vás. Vždyť já už dávno letím. Jen vy to ještě nevidíte.“
Nebe nad Děčínem
míchá barvy
sepraných pyžam a košilek
Ošálen starorůžovou
sáhnu po mladičké barmance:
Ještě jednou prosím
aspoň… ještě jednou
V bledě modré ti to sluší
sestřičko
Mohli jsme si zapíchat
dřív
než bude nutný píchat do mě
každý časný ráno nějaký
umělý náhražky zase
Ne aby se mi postavil
Abych vůbec vstal
udržel se na nohou
a myšlenku a moč
naděje a sny
vzpomínky bez bolesti
Nebe nad Děčínem
míchá barvy
sepraných pyžam a košilek
Zčerná dřív
než to dopíšu
Ale co
nakonec mi jednou
zčerná všechno
Andělé mají tváře našich dětí
Zas cítím …
I studený slzy mohou pálit
A i to nejtemnější modrý nebe
nikdy není úplně černý
