Uvařím si čaj
Možná kafe
Nebo oboje
Stejně to vystydne
Nemá to chuť
Ani sílu
Stejně to vystydne
Ne proto že přijde holka
Ne proto že se zaberu do práce
Ne proto že někdo zavolá
Prostě to vystydne
Protože zapomenu
Zíraje do zdi naproti židli
Tak blízko
Je to malý byt
Tak blízko
Až fantazie začne sama kreslit
Jako když zničehonic přicházejí slova
Zírám a čekám ale dnes nic nepřichází
Ani hovor
Ani holka
Ani smrt
Tak se zvednu a otočím se
Zrak padne na kuchyňskou linku
Až příliš měkké ovoce
Ztvrdlý chleba
Studený černý čaj a sesedlá káva
Jen povzdechnu
A pak se sám sobě začnu smát
Kdepak
Sebe neobelstíš
Sobě nenamluvíš
Sebe nezabiješ
Když dávám znova vařit vodu
Ještě se tiše usmívám