Stav se
Až tě v noci vzbudí vlaky,
vstanu taky
Stav se
Když prší, déšť klepe na plechy
jak návštěva, ale
neboj, nikdo sem nechodí
Párkrát hubená zrzavá
jednou malá cikánka
Ale je to pozitivní, jsem negativní
s úsměvem v zelených očích
námořníka
Každá vlna se jednou zlomí
narazí na břeh nebo sebe sama
každá láska se jednou ztratí v pěně vln
a tříšti těch obyčejných dní
Neboj, nikdo tě nebude budit
Jen já
když se postavím
Protože ta samota
nikdy není
tichá
