Už to nedělám, je to infinitivní. Kresby slez by z lesby infantilní inflagranti v dobré víře na papíře vržou pera dveří panty – závity myšlenek oblaka mraky, ty taky, ty, má milá, taky.
Ale kdybyste přece jen pořád chtěly/chtěli, udělám vám to, nadýchané ezo energií a láskou a vaši malí miláčkové budou mít dětství prozářené tak, jak dokážou jen kresbičky od Mičky*.
*(S krátkým měkkým, chlap, co nikdy nemyl nádobí, není chlap a kdo to nepřizná, nemyje si ho dodnes.)
—
Psáno na jeden zátah po silným kafi a kapsli kofeinu navrch, na autokorekce serepes, Děčín je moje město a Praha je překrásná a kamarádky moje, buďte šťastní. Lavju
