Byla byste tak laskava… mladá žena stojící u pultu sýry – saláty – rybí výrobky – mix, se odmlčela, protože prodavačka za pultem, která zády k ní stříhala bílé lehce pomačkané ubrousky na polovinu, se začala pomalu otáčet a vypadalo to, jako když portálový přístavní jeřáb převrací vyvrženou chcíplou velrybu a všichni se bojí, že praskne a všechno to uvnitř natlakované se vyvalí ven. Měla jsem si vzít jídlo z domova pomyslela si, v lehké barevné halence, bílých kalhotách, doktorských sandálech, s jasnýma očima a krásnými zuby, výjimečná mezi ostatními.

To bude zubařka, šeptla holka chlápkovi a přestala očima vybírat španělskou šunku. Pst, syknul chlápek, uslyší tě. Neuslyší, je úplně vybzučená z vrtačky a já umím šeptat! odpověděla rychle holka. Domnělá zubařka zatím fascinovaně zírala na scénu. Jediné, co ji napadalo, byla anglická královna Alžběta, o které každý ví, že se nemůže jen tak na někoho otočit nebo nedej bože – God Save The Queen! – po někom ohlédnout, ale musí se obrátit celým tělem. Jako já, když si nad křeslem bloknu krk, napadlo ji. Měla bych si víc dávat pozor. Na krk. A taky na pacienty. Minule se při složitém vrtání sedmičky o jednoho takového nechtěně otřela holou kůží na břiše pod halenkou, která se jí při krokolomné poloze zákroku vyhrnula a ten chlápek snad měl erekci. I když kdo ví, byl to ten typ, že to moc nepoznáte, velká huba, malý péro. Usmála se.

Co to teda bude mladá pani?! Trhla sebou. Velryba se mezitím úplně celá otočila a zubařka si uvědomila, že té ženské zpod síťky křivě posazené na rozcuchaných vlasech koukají malá očka, tak vyvalená, že vypadají jako pojistky, které při přetlaku vyletí, aby to nebouchlo. Reflexivně couvla a šlápla na nohu bábě za sebou: Au, vyjekla vychrtlá stařena a pleskla jí holí z boku přes opálené lýtko, au, povídám! Zubařka už úplně zmatená celou snovou scénou zadrmolila pardon, pardon a pak se otočila k pultu, za kterým to vypadalo, že velryba brzy spustí vodotrysk. Byla byste tak laskava… to už jste říkala, paninko, já se ptám, co si dáte? Olivy, špitla už úplně vykolejená zubařka a dodala, není tam nic přidaného, že ne? Jak to mám vědět, pani, jsou to olivy, v něčem plavou, já fakt nevím, co tam ty Taliáni nebo Řeci dávaj, odsekla obluda za pultem a vyzývavě trhla hlavou, až se jí rozvlnily špeky jako když dlaní pleskneš tuleně. No, aby tam nebyl nějaký jiný než panenský olivový olej třeba, nadechla se doktorka. Panenský, haha, zachrčela ženská v růžovém silonovém plášti a chraplavě se zasmála, tady paninko, není panenskýho zhola nic. Možná tak vy, no… a tak chcete je, nebo ne?

Zubařky jsou dobrý v posteli, naklonila se holka k chlápkovi polohlasem. Ježiš, co blbneš, vždyť tě fakt uslyší! polekaně sebou cuknul chlápek. No a, řekla holka, mně se docela líbí, mně by se to s ní docela líbilo. A tobě? Chlápek neříkal nic a díval se na zubařku. Má malý prsa, řekl si. A asi trochu větší zadek. A je hrozně milá, jak se napůl stydí a napůl za pár vteřin nejspíš tu příšernou prodavačku nahlas a sprostě seřve. Kurvafix, moc se mi líbí, napadlo ho najednou. Moc se mi líbí! A během pár vteřin mu za očima proběhl film, až se lehce zapotácel leknutím, že to přišlo, že ho tady uprostřed dementního supermarketu u plexisklového pultu kleplo a jemu před očima běží takový ten mozkový film pro pamětníky na rozloučenou. Ale vzápětí se uklidnil, no to asi ne, když tohle se nestalo. A mimo jiné se v tom krátkém ale skvělém filmu viděl na zubařském křesle v ordinaci, blíží se k němu doktorka, ale on se vůbec nebojí, nebo jen trochu, protože u zubařky už byl, ale nikdy k němu nešla nahá a rozkročmo si na něj na tom křesle nesedla… Co je? drcla do něj holka, jsi úplně mimo, co je? Nevim, nic, zamotala se mi hlava, odkašlal si chlápek, přepnul a zase se soustředil na scénu – chci olivy, ale panenské, prosím vás.

Chci je, řekla zubařka, pětadvacet deka si vezmu. Dvacet sedm může bejt? lhostejně se optala prodavačka, zírala někam nahoru do betonového stropu a spořivek, vyladěných barevně tak, aby ovoce bylo barevnější, maso čerstvější a olivy se leskly jak mokré listy agáve u Mexického zálivu.

Je hezká, řekla holka a zkoumavě se podívala na chlápka. Je, souhlasil chlápek. Je moc hezká. Akorát tak pro tebe, zasmála se holka. Můj typ to popravdě není, já jsem spíš na chlapecký hubený krátkovlasý, vždyť víš, že jsem s mýma holkama vždycky já byla ta za mámu. Jen jsem tě chtěla popostrčit. Už se na to nemůžu dívat, jak jsi sám, holky tě chtěj a ty je odháníš, protože se bojíš zamilovat. Třeba je tahle ta pravá. Běž, já to koupím a zítra ti to přivezu. Tak za ní běž, dělej. Utíkej!