Pomalu ztrácím jak voněly ti vlasy
Ztuchlý pach samoty se dere z prádelníku
A všechna „jasně“ se proměňují v „asi“
Sám z rohu do rohu v jediném obdélníku
Na mostě nad tratí se někdo dlouze dívá
Možná mým směrem Nikdy si nejsem jist
Nic z noci neztratí i když se rozednívá
Nechci ti napsat a ty nemáš co číst
Pomalu ztrácím chuť té hořké touhy
Ze slaný čokolády neucítíš moře
Jen devět měsíců dny nekonečně dlouhý
Z vyprahlý duše se vášeň nevyoře
Josef František, Básně zpoza trati, červen 2018
