Žádný mraky
Přes nebe jen tramvajový dráty
Vedle sebe vedle sebe vedle sebe
Jak staří manželé na nedělní procházce
z Rangherky na Gröbovku
a ještě pomaleji zpátky
Pak stejně přesnými tahy
porcuje nedělní štrúdl
tak spravedlivě řeže nůž
jen cukr ne
nesmí
Staré záclony se stejně jednoduchým vzorem
propálené od cigaret
v koutě když se dívala a čekala
jak pozdě se vrátí
Vrátí se? Co kdyby …
na zlomek dechu se srdce zastaví
Všechny ty sny a touhy!
Je pozdě
A krev se nahrne zpátky
Tak dlouho jsem nezbledla
ani nezčervenala
Srdce stále jen
jak opilec do dveří
unaveně tluče
Žádný mraky
Bílý čáry na obloze zmizelý
nic se nerozplývá
Letadla popadala do hangárů
Žádný cesty nebem křížem krážem
Ach tam! Ta dvě se snad srazí!?
Ale vždycky je jedno výš a jedno níž
Je to jak s námi
V tolika rovinách se potkáváme
míjíme
Bojí se i rozběhnout
jak kdyby v každém zrychleném kroku
nutně musela být touha
Někomu s úsměvem naproti …
a strach z jarní bolesti
jak dojezd zimního spánku
Starej soused taky
nevyleze z bytu
a přitom
když mu bylo čtrnáct
házel v ulicích dlažební kostky
Dneska je všude asfalt mladá paní
A propadá se stejně jako my
Když zaprší
v mělkých prohlubních drží se voda
A v odlesku deštěm rozhoupaný hladiny
Vidíš jen sebe
Žádný mraky
čáry od letadel
ani tramvajový dráty
Ale pamatuješ
Ukazovala jsi mi to přece
Někde ještě cesty končí v trávě
