Včera ráno se to konečně stalo, povídám ráno ve vlaku. Pes bere prášky na senilitu, já doplňuju chybějící serotonin – to je hormon štěstí, ty jo, na co já asi potřebuju hormon štěstí, já jsem šťastnej chlap – a jak jsem byl rozespalej, a oni ty prášky vypadaj´ stejně, akorát jeden je hnědej a druhej je bílej, tak jsem to poplet a psovi jsem dal ty psychotika a do sebe jsem kopnul prášky na senilitu. Ty jo, tos měl vidět. Ty psí prášky maj´ jako prokrvovat mozek a podporovat dýchání a tak, no a ty moje antidepresiva, to je jasný, že jo. Takže vývoj byl danej a nešlo s tím nic dělat. Teda šlo, ale … Kurxa, já toho chlapa snad budu muset zastřelit. Když už to zase jednou vyjde tak, že v okruhu tří metrů nesedí uječené pipiny, jejichž IQ je jen o málo vyšší než číslo bot – a tady je potřeba říci, že obdobně demoralizující jako šestnáctky drandící na učňák jsou dálkově studující učitelských oborů, nevím jaká knedlíkárna je na konci této trati, ale asi to bude nářez – tak mi za hlavou řve nějakej dědek. Parta šedesátníků jede na výlet, „mají to tam s ochutnávkou a ještě jako dárkovej balíček“, a ten za mými zády si šlape na jazyk nebo nemá zuby, což by mi vůbec nevadilo, kdyby ten robocop neměl potřebu hulákat na celej vagón svoje sociopolitické postřehy. „Ty vole, hele, stará mi dala kasičku, já víc nemám …“ Měla ti dát kafemlejnkem po palici a byl by klid. Hele, už jsou Kralupy, sakra, tak to budu muset dopsat na ranní poradě. To zas bude, už ať ty kampaně skončej, kdo má na tu politiku pořád koukat, natožpak vymýšlet kreativní řešení, stejně to pak na těch Klan drech nikdo nesleduje … Jo, porada nebyla, šéf se odletěl potápět, tak dobrý … Takže jak to bylo – jo, pes sežral ty psychotika a já ty senilika a bylo to fakt veselý. Pes se šťastně tlemil jak dement na volebním billboardu a mě se prokrvilo snad všechno kromě mozku. Když teda erekce opadla do té míry, že bych snad byl schopnej vyjít z baráku, zavolala Marie, jak se mám co dělám a jestli bych se večer nestavil, že se jí porouchala karma. No, mě se teď karma docela spravila, povídám jí, pak mi došlo, že tyhle slovní hříčky si musím schovat pro nesexuální přítelkyně z dob studií a rovnu jsem jí řekl, že jsem doma, a že ať sedím nebo ležím, stejně stojím, tak ať sedne na trotlbus a přijede. A přijela. No, řeknu vám, kam se hrabe modrá Viagra na moje hnědý psí tabletky. Marie se tvářila stejně blaženě jak moje fena a přitom nespolkla vůbec nic, kromě mě teda.
(19. března 2016)
