Kam dneska půjdeme? Holka protáhla otázku a nohy, až zasvítila růžová. Tam co včera? Tam to bylo dobrý, ne? Teda chci říct, tam to bylo dobrý, jo? Chci být pozitivní! Teda pozitivní nechci být nikdy, toho se bojím od gymplu, tak nás ti pitomci strašili s AIDS, že jsem si ani pořádně neza… ale pak se zarazila, ty tyhle moje řeči nemáš rád, viď. Kluk se na ni podíval a neřekl nic. Dál seděl na posteli a šťoural se mezi prsty na nohou. Asi jsem se včera nesprchoval, mám všude písek, řekl bezmyšlenkovitě a holka na něj zazírala: Asi jsem se nesprchoval? Ty vole, jak jsme přišli na pokoj, hned jsi mě hodil na postel, ani jsem si neumyla ruce. A teď už teda vím, proč jsem odřená, no.
Jdu do sprchy, kluk si přičichl k ruce, a šel bych dneska tam, co včera. Podíval se dlouze na holku, v tom pohledu už bylo úplné soustředění a přes únavu z napůl probdělé noci a celého předchozího týdne a vůbec, holka najednou cítila, že ho miluje a milovat ho chce pořád dál, akorát fakt neví, jak to bude, když je všechno ve skutečnosti úplně jinak, než by mělo být. Ale pak se na kluka podívala, jak jde do hotelové sprchy a úplně přirozeně se cestou lehce podrbe na nahém zadku, pak vzadu na vyholené hlavě, pak si sedne na záchod, vyčurá se, usměje se a řekne, teď budu trochu za holku a poslední kapku utře malým útržkem papíru, aby nekápl vedle.
A holka se mu dívá do očí a cítí vlnu, která jde odněkud zdola od břicha a polohlasem si řekne: Jo, chci ho. Tohle prostě chci.