Ahoj kámo, povídá trenér a podává chlápkovi ruku. No, ruku, tlapu jak hovado. Co je, seš nějakej smutnej, pokračuje, když se u pultu ve fitku svlíká z dlouhýho prošívanýho kabátu a vypadá u toho, jak když se z kukly těžce klube motýl, co se jako housenka přežral steroidovýho listí. Ty vole, neříkej mi kámo, nebo tě zbiju, řekne suše a zakrouží rukama se sevřenými pěstmi před obličejem, jako že jde do boje. Celej ten musculus proti němu se samozřejmě začne otřásat a smát a říkat, tohle mi nedělej, tohle mi nedělej, jednou se to blbě potká, já tě přizabiju a oba pak budeme smutný. Načež se chlápek lehce usměje s poznámkou, že přizabitej by možná byl veselejší, než je teď. No a co se teda děje, já to na tobě vidím, tak povídej. Ty vole na mně by to dneska poznal i autista, vždyť jsem úplně v hajzlu, koukne na něj chlápek a začíná litovat, že zase moc mluví a nedrží hubu. A co teda, kurva, řekni mi to, uleví se ti, já jsem na tohle chápavej a lidi mám rád, pokračuje namakanej sympaťák, jehož historky z devadesátek jsou plné nožů, boxerů, cel předběžného zadržení, výpalného a samopalů Kalašnikov, vyšmelených od vojáků, když je vyháněli domů a volala matička Rus. Co by bylo. Jsem prostě v píči.

Trenér kouká, drží mobil a notes s rozpisem tréninků, do kterého mžourá jak obrovskej krtek, protože si hrozně nerad přiznává, že potřebuje brejle, na kolemjdoucí holku zavolá nazdááár kundičko, tak co prcala si? a pak se otočí zpátky k chlápkovi a povídá, hele, pojď, jdeme na to ty kundí mládě, dneska teda dáme nohy, to tě okysličí a bude líp. Plácne ho po zadku, naznačené hmátnutí do rozkroku týpek už zkušeně vykreje a jdou na to. U strojů mu řekne, že chci cvičit ramena a prsa a bicáky, protože holky říkaj, že nohy má hezký, ale jinak neříkají nic. Teda, když vynechám postel haha, udělá týpek vtípek jako od chlápků u benchpressu, ale trenér ho nechá si ten trapas vyžrat, nehne ani brvou. To by mě zajímalo, blikne chlápkovi, kolik z těch borců tady by vědělo, co to je brva. Brva? Myslíš, mrva, ne? To byl ten herec, že jo? Ty vole, to byl Marvan, mrva je chlévská mrva přece, to byl, to je, no asi hnůj nebo nevim kurva no.

V polovině cvičení si vzpomene, jak ze začátku na prcíře trenéra ještě nebyl naučenej, stál u pultu, třepal bécéáčkama v lahvi a tvářil se důležitě, on přišel a když ho míjel, zkušeným pohybem nahmátl rozkrok a na půl sekundy podržel. Ale slušný, kámo, dobrej vercjak, uznale pokýve hlavou a pokračuje, takže, co bys dneska rád?

Teď ale jedou záda a hmatá svaly a buší do něj, když to kurví a pak říká, ale jo, teď dobrý, no, teď ti to jde! Dobrý, kámo brácho! Já si ze začátku myslel, jak ti to ale vůbec nešlo, že tě budu muset zabít a hodit za barákem do popelnice, odvážej až ve čtvrtek, to bych od pondělka blbě spal. Ale ty ses nakonec pochlapil a na to, jaký seš tintítko, máš teda překvapivě sílu. Hlavně nohy! pokračuje, když postřehne, jak týpkovi na vyholený palici roste hřebínek, hlavně nohy. Jsem si minule myslel, že se ti ty párátka ulomí, když jsme s doktorkou jeli na střídačku ty stehna a lejtka. A teď mi řekni, co se teda děje. Ale chlápek už drží hubu, jazyk za zaťatými zuby a slzy za stisknutými víčky, a zabiják to vidí a pozná, tak ho jen tak jako podrbe na hlavě a řekne, jo, někdy se to všechno úplně posere. Ale to bude dobrý. Pojď, dáme si pauzu. A potřebuješ se napít, ať mi tady nechcípneš. A chlápek se trochu usměje a pomyslí si, že chcípnout teďka teda fakt nechci, protože kluci moji a taky pořád, pořád rodina přece, kurva.