včera jsem snad čtvrt hodiny
zachraňoval jepici
vlítla dovnitř když jsem za okno dával promáčený boty
vždyť víš tráva navečer je mokrá jak Tvoje kolena
jen se tiše zatřepotala
Tvoje řasy když zakřičíš
a pěstí bušíš do zdi
chvíle stejně prchavý stejně silný
ale co já vím v jakém vesmíru žijí
tak křehce nakreslené
kolik času jeden den života
pořád se díváme jen svýma očima
ty dětský jak kdybychom někam uložili
mezi prstýnky dopisy kousky hraček vzpomínek
a pak mi padne zrak na fotku rozesmátých kluků
sotva chodili do školy a teď…
naslepo hledám telefon
abych napsal jen
tak co jak to jde
a užij den