Tento týden jsem hovořila s italským psychoanalytikem Luigi Zojou, který se v jedné ze svých posledních knih, v knize Il declino del desiderio, věnoval ústupu sexuality ze západní společnosti. Těch pár otázek nijak nezrcadlí, jak pozoruhodný zážitek bylo setkání s panem Zojou.
Jak byste definoval lásku?
Jako složitost na úrovni citu. Zamilovanost je instinktivní, fyzická, hormonální. Láska je složitý cit, který vyžaduje kreativitu, čas, vytrvalost, trpělivost. Kdo tohle ale dneska umí? Tento rozměr postrádáme ve všech oblastech společnosti, nepřekvapivě i ve vztazích. Freud říkal, že vztah stojí na Trieb i Zärtlichkeit, na pudu i něze. Ale není to tak, že by se lidem nechtělo žít… Bojí se. Zejména mladí muži trpí spoustou komplexů, což může vést až k impotenci. Ve své soukromé praxi pracuji obvykle s deseti ženami a deseti muži. Udivuje mě, jak obě pohlaví kalkulují, jak moc přemýšlejí – a jak neplodné to je.
Jak to myslíte?
Dokola analyzují svůj vztah. Chodíme tedy spolu? Pokud ano, měl bych v tomto vztahu setrvávat? Co mi dává, co bere? Je to skoro obsese. Lidé vstupují do vztahů s přílišnou racionalitou, s příliš mnoha otázkami.
Co z toho plyne?
Přestáváme věřit svým citům.
(úryvek, zdroj: FB Tereza Matějčková)
