Umění umělý
Pocity příbory prsa
A slepé oči vlaků
Přes den vykládáš vagóny
Večer karty
Cinknutý oboje
Johanka to ví:
Hezký pane hezký pane!
Nechcete se pomilovat?
Tak aspoň na čaj pojďte
Tady venku je hrozná zima
Nejdu
Jula Kováč smrděl v tlustým kabátě a přepral mě
Tam kde březinský potok mizí v podzemí
Vede nám v tunelu pod panelákem říkala máma
Jednou ho něco ucpalo
Ale nesmělo se o tom mluvit
Ten chlap byl parchant policajt a i kdyby nebyl tak strašně tlustej
Zašpuntoval soudruhům spolehlivý kanál říkal soused a smál se
Nevěděl že nový pan soused odspoda má červenožlutou pásku na rukáv
Pomocná stráž VB
A Jula Kováč smrděl v tlustým kabátě a přepral mě
Když jsem pak po letech byl na exkurzi v Beřkovicích
Potkali jsme se a nepoznal mě
Toluen mu rozpustil mozek na řídkou kašičku
Zatím se aspoň neposírá říkal doktor co nás provázel
To támhleta… a ukázal na klec
Tam úplně nahá nádherná blonďatá holka s očima tygřice
Jenomže se něco pokazilo řekl doktor
Něco se posralo a máme tu těžkou oligo
A šel dál a ta holka cenila zuby a já se styděl že se mi líbí
Večer jsme šli s milou na pivo a musel jsem si dát panáka ginu
Jednoho bífítra volal jsem nahlas na pingla
A u baru si dal rum
Gin je drahej
Holky taky
Jen ta blonďatá asi ne
A vzpomněl jsem si na jednu
Jel jsem na Sever na nějaký mejdan
Potkal ji u kolejí – neznáme se ale nejela bys se mnou?
Jela a pak jsme spolu leželi a asi si to raději moc nepamatuju
Byl jsem moc mladej a neuměl ani psát ani milovat
Zrzavá krasavice s orlím nosem
Co asi dělá
A co ta holka z bazénu
Jen jsme si povídali a ta moje koukala přes zamlžený sklo a pak zabušila pěstí
Některý holky navždy a některý troje příjmení
Někdy ty osudy
Viď
Včera jsem jel brzy ráno a přes hlavní silnici podél řeky prošla liška
Úplně pomalu v klidu a v příkopu se ohlédla
To já se ohlížet bojím
Dobrý den…
Můj dědeček měl vytetovaného indiána. Tady na ruce. Teď už nevím, levá nebo pravá, měl to tady zevnitř, to musí docela bolet. Nevím ze kdy, já to pamatuju odmalička. Tenkrát to ještě tolik nebylo. Já že jste tu sám, a jak koukám na to vaše, tak to říkám. Asi na vojně, když byl mladej.
Tak, děkuju, hezkou cestu.
Paní průvodčí má brýle a uniformu a vlak jede pomalu dál.
Plánoval jsem s předstihem. To je dobře, přestupy, Praha je velké město!
Čekárna, sestřička milá. Uvidíme uvnitř.
Slečna o berlích, upadl jí papírek. Vyskočil jsem já a pán, co má hezké bílé vousy. Byl blíž.
Blízko stehen dívky v kraťasech.
Teď jde dovnitř hodně starý pán. Už čeká dlouho a nemůže se zvednout. Je to najednou strašně dojemný.
Prosím tě, nevíš, kde je klíč od kamrlíku? Jak bych k tomu přišla, opáčí starému pánovi jeho paní. Ten můj se ztratil už před lety.
Kručí mi v břiše. Zatím potichu.
Obsluha za pultem a kuchař v jedné osobě řeší dotazy na jídlo jasnou odpovědí: Já vám dám ochutnat, jo?
Starý pán s paní pomalu odcházejí. Nakročení a shrbení jak dvě unavené volavky.