někdy se hlava zamotá
na kraji okna v pátém patře
tohle dělává samota
ach smutku skloň se
ke mně bratře
ach obejmi mi ramena
sevři mě pevně neměj strachu
studená postel kamenná
odletí se mnou v jemném prachu
snad na víru mě obrátí
ty dobré skutky co se staly
a někde dole pod tratí
mávám sám sobě chlapec malý
