dnes tady v devítce
slyšíme všechny vlaky a sny
přítelkyně smutku
vyprávěj mi něco
přece si pamatuješ
dech srážel kapky z oken
chvěla se nám krev
dnes bych se nedořezal
kostel jak tramvaj
zvoní přes hukot
nákladu na Východ
ještě nesvítá
ještě se nechce umřít
ani sobě už nesplnit
to všechno
odkládané
pomalu jak šaty
znova se zamilovat
viď
třeba
možná oboje
usmíváš se
už jdu
