pozoruju zlatou linku
obvodem podšálku záblesky z výlohy
oběžná dráha
zrnka cukru kapka kafe
výlohou tlumeně duní
z mostu Legií přes Národní na Václavák
Sparta Sparta Sparta!
policajti demonstranti vlastenci
v kavárně Slavia ticho
dupot neprochází
ostrým sklem jen tupé pohledy
laciný obrat, vím
pozoruju zlatou linku
obvodem podšálku mihne se servírka
tetování delfína nad klíční kostí
vzepjatý ve skoku mezi vlny
dívám se za ní
stříbrnou lžičkou odrazím
pohled protějšího stolu
zlatý prsteny zuby a třetí espresso
aspoň trochu rozproudit zatuhlou krev
servírka se vrací
křivka ňader pomalé vlny bezbřehé oceány …
v téhle chvíli mlhavá přítelkyně protočí oči
ty vole
to jsou kecy sladší než tohle laciný kafe
z drahý plechovky
nepiš takový sračky
říkám ti to pořád
neboj se
záblesk z výlohy se zasekne
v uštípnutém kousku porcelánu
nepatrná vlnka zachvění
chyba zlatého okraje slavnostního kávového servisu
kreslířka v Dubí si v tu chvíli vybavila
dceru
stojící kousek níž u silnice
ty vole mámo
nebudu celej život sedět u stolku jak –
promiň nemyslím to na tebe
ale já fakt nemůžu
z představy
celej život pořád dokola kreslit zlatý linky
a šedivý dny před výplatou
vypálený oči
bolavý záda
fotka na nástěnce u kantýny
a kytka k výročí
to nedávám
místo toho
starým Němcům
v lepším případě
na ty cizí podivné raději nemyslet
plechová dvířka šatní skřínky
rodinné album
za ním svačina a náhradní prádlo
kdyby něco
nikdy nic
lžička sjede z podšálku
servírka rozmrzelým pohledem
skvrna se rozpíjí bělostným ubrusem
promiň mami
ale ten guláš je fakt výbornej
přidám si sama
nech toho
ruka se ti klepe
jako když mám strach