zase až za rok
tráva už přestává růst
pěšiny rozdupané na hlínu
psi koně divočáci dětské boty… ach bože
měkce se lepí na těžknoucí boty
jdeš lehce jako by ses nechtěl vrátit
už je zima na to jít bez čepice
ale takhle líp slyšíš
ne město s nakloněnými domy
ani stromy a padající větve
sám sebe dýchat
a v odmlce nádechu tlukot
zase až za rok
ořechy barvící prsty hořkou vůní
obracíš je v ruce
jak vítr listy
v holých větvích krčí se načechraní ptáci
za mezí zplanělé jabloně v sadech po Němcích
prorostlé do sebe jak ostnatý drát
ta červená chutnají hořce směju se
já už to vím
chodím sem od nepaměti
